kostel Nanebevzetí Panny Marie Neratov

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově je skutečně fascinující místo s hlubokou historií a unikátním příběhem obnovy. Toto poutní místo má své kořeny již od druhé poloviny 17. století, kdy se stalo významným duchovním centrem díky milostné sošce Panny Marie a pramenu, který vyvěrá poblíž kostela. Původní kostel však brzy přestal stačit rostoucímu počtu poutníků, a proto byl mezi lety 1723 až 1733 na kopci postaven nový barokní chrám. Základní kámen tohoto nového kostela položil majitel panství Johann Karl z Nostitz-Rhieneck 14. srpna 1723 a vysvěcení proběhlo na svatého Bartoloměje 24. srpna 1733.

Architekt tohoto díla zůstává neznámý, ačkoli odborníci jej často připisují okruhu kolem Giovanni Battisty Alliprandiho. Prvním stavitelem kostela byl Carl Antoni Reina, který však tragicky zahynul při pádu z lešení, a chrám dokončil Jakub Ondřej Carow.

V roce 1945 kostel vyhořel po zásahu střelou Rudé armády. O deset let později se místní lidé snažili obnovit alespoň střechu kostela, ale nedostatek financí jejich snahu zhatil. Během komunistického režimu bylo rozhodnuto o demolici kostela, k níž nakonec nedošlo díky tomu, že peníze určené na demolici byly použity na převoz rokokového schodiště.

V roce 1992 se podařilo kostel zapsat na seznam kulturních památek, což umožnilo zahájit jeho obnovu. Již 15. srpna 1990 se konala první pouť na svátek Nanebevzetí Panny Marie, čímž se obnovila zapomenutá poutní tradice. V roce 2003 bylo obnoveno průčelí, věže a hodiny, a o rok později proběhla sanace vnitřního zdiva a oprava fary. Kostel získal svou pověstnou skleněnou střechu v roce 2007 a v roce 2008 byly obnoveny střešní římsy. Další opravy zahrnovaly obnovu dlažby, kúru a vstupního schodiště.

Od roku 2013 je kostel postupně vybavován novými prvky liturgického vybavení. V roce 2018 došlo k další rekonstrukci průčelí kostela, kterému byl vrácen původní barokní vzhled. Soudní spor o navrácení rokokového schodiště bohužel nevyšel, a tak bylo nutné vybudovat nové schodiště. Na věže se vrátily barokní báně a opět se rozezněly zvony, vše vytvořeno podle původního návrhu.

Kostel je otevřený stále a všem, nikdy se nezavírá. Tento přístup naplňuje slova faráře Josefa Suchára: „Na co kostely, které jsou zavřené." Na obnově kostela se významně podílí Sdružení Neratov, z. s., společně s Římskokatolickou církví. Společným úsilím se podařilo vdechnout nový život místu, které nyní znovu slouží jako duchovní a kulturní centrum, přitahující poutníky a návštěvníky nejen svou historií, ale i architektonickými skvosty a živou komunitou.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově tedy nejenže dostal druhou šanci, ale stal se i symbolem naděje a obnovy, připomínajícím sílu víry a společné práce pro dobrou věc. Každý, kdo toto místo navštíví, může potvrdit jeho jedinečnost a kouzlo, které opravdu nemá obdoby.